Dům v Betlémské

 Legendární "Možná je to vaše Ulice. Možná jste to vy." by se dalo aplikovat i na satirický román z prostředí pavlačového domu na Staré Praze. Mám ráda staré příběhy, které vyprávějí o životě obyčejných lidí, o jejich každodenním životě, radostech a strastech a potom srovnávám, jestli byli kdysi šťastnější. A ve finále je úplně jedno, kdy žijete, protože žárlivost, alkohol a lidská blbost se promítnou stejně v každé době.
Obyvatelé tohohle činžáku by mohli vyprávět! Pod ostřížím zrakem domovnice tu žije rozmanitá směsice nájemníků- od starého tichého penzisty, studenty malířství, přes dobře udržovanou trafikantku a číšnice z vinárny v přízemí, až po ženu zvanou Smrtka nebo upachtěnou pradlenu. Všechny charaktery jsou krásně vykreslené, uvěřitelné a všichni se navenek tváří jako svatoušci, ale jen co za nimi zapadnou dveře, už se rozmachují po manželce nebo učedníkovi. Nic se za ty roky nezměnilo.

"Je to horečka mládí, věčného hledání, kdy každé slovo, jež je vysloveno o lásce a milování, uhlí řeřavému, plamenu nejprudšímu se podobá."

"Za vzájemných návštěv, kupují si po třech špekáčcích na osobu, které si nakrájí s cibulí. Pro pivo seběhne vždy ona, a to se starodávným džbánem po nebožce matce, s nápisem: ‚Pivo píti, vesel býti, hezké holky milovati.' Tam i zpět se vrací povždy hrdá, povznesená nad všechno to, čím žije starý dům v Betlémské. Živnostnice, která si den co den nosí domů na noc malou ruční ocelovou ohnivzdornou pokladničku, denní tržbu, poklad."