Prázdninové čtení

 Nikdo se neptá, nikdo není zvědavej, ale já vám to stejnak řeknu! Pokud bych měla doporučit čtení na léto, pak by to byly knížky, ze kterých přímo čiší takový to echt český léto, kdy se ještě masově nemigrovalo do Chorvatska, ale jezdilo se na tábory, nebo jen k babičce na vesnici, nacpat se borůvkovýma knedlíkama a pak funět na dece u rybníka. Většinu knížek budete nejspíš znát díky jejich filmovým adaptacím, ale už třeba netušíte, že si je můžete přečíst.

Moje nejzamilovanější jsou asi Kopretiny pro zámeckou paní, protože bych taky chtěla mít za tatínka kastelána a bydlet na hradě, žejo. Katce je patnáct, právě skončila školu a to poslední, co chce o prázdninách dělat, je prodávat lístky nesnesitelným turistům. Jako správná puberťačka by nejraději celé dny opalovala a večer si s holkama skočila do kina. Jenže stačí pohledný student-brigádník, Katka ztratí hlavu a dělá jednu botu za druhou. 

U Stanislava Rudolfa ještě zůstaneme a z hradu se přesuneme na tábor, kam je proti své vůli poslaná čerstvě zamilovaná Jana. Svou prázdninovou lásku nechává doma a místo toho jde hrát bojovky a střídat se na noční hlídce. Jenže Jana je rebelka a stůj co stůj se chce vrátit domů. 
Zatím co filmové Kopretiny se od knižní předlohy lišily minimálně, tady byl celkem velký rozdíl, takže čtení určitě není ztráta času.

Léto s kovbojem snad ani nemusím představovat. Městská holka Doubravka se zamiluje do místního playboye, což jí neschvaluje rodina ani její situationship Bobo. Oproti filmu tady vidíme Dorce a kovbojovi do hlavy a líp tak pochopíme jejich konání. Konec je úplně odlišný, jinak je to v podstatě film slovo od slova. 

A naposledy jedna "road movie" od autorky Hrdého Budžese, kterou jsem poprvé četla na táboře mezi vytahováním klíšťat a i po letech se mi vždycky v létě vybaví. Příběh o hledání lásky, sebe sama a smyslu života ve dvaceti letech, o nelehkých vztazích a rodině, na pozadí politické situace v osmdesátkách. 

"Rozvázala provázek a konečně se do krabičky podívala. Leželo v ní sedm rakviček, srovnaných v řadě vedle sebe, jako na hromadným funuse trpaslíků. Nic se jim cestou nestalo, ačkoli vypadaly tak křehce. Nevěřícně na ně zírala. Zhltla dvě, bez šlehačky a prakticky najednou, pak třetí, ani talířek si nevzala. Dvě posunula kousek stranou, že je nechá sestře. Pak snědla další dvě a nakonec ještě jednu. Ať si Péťa políbí prdel."