Listopad

Čtecí krizi, která na mě od léta seděla, jsem se pokoušela zahnat nejdřív Foglarem a potom Otcem Goriotem, což se ukázalo jako nešťastná volba (navzdory tomu, že realismus v podání Zoly miuju). S Goriotem jsem se po čtvrtce rozloučila a otevřela Listopad od autora slavného detektiva Maigreta, kterého zná jistě každý, aniž by ho četl nebo viděl, což je můj případ. Neměla jsem tudíž žádná očekávání, neznám autorův styl, ale anotace mě docela navnadila a jako sůl jsem potřebovala něco útlého. A tohle sedlo jak prdel na hrnec! 

Nechtělo se mi věřit, že na pouhých 161 stranách by se dal vystavět čtivý, nervy drásající příběh, kde postavy nejsou jen povrchně popsané, ale skutečně propracované a uvěřitelné, a jejich kostlivci ladí s šerým prostředím.

Podzimní pošmourno, neustálý déšť, velká honosná vila na předměstí Paříže a rodina, kde nikdo není šťastný, to jsou ústřední motivy příběhu, které vás poměrně rychle vtáhnou do děje a nepustí. 

V rodině Le Cloaneců se nenosí projevy vzájemné náklonosti, nesvěřují se, nekomunikují, jen vedle sebe přežívají a pozorují se, velice bedlivě. Nikomu tedy neunikne románek syna s mladou španělskou služebnou, který měl být možná nevinný, ale díky Manuelině zálibě v mužích se životy všech obrátí vzhůru nohama. Když Manuela jednoho dne odejde z domu, nějakou chvíli se rodina spokojí s verzí o návratu do rodné vlasti. Při bližším zkoumání má ale pár trhlin, které se Laura s bratrem chystají prozkoumat, aby se dobrali k naprosto nečekanému konci. 

"Je mi divné, že život, že tisíce, milióny životů tak poklidně pokračují po svém, že se jich v ničem netýká dramatické ovzduší v 'Gladiolách'. Když jsem se na ulici potkávala s chodci, vždycky na mne silně působilo pomyšlení, že každý z nich je středem určitého vesmíru a že jeho zájmy a starosti převažují nade vším, co se děje ve světě."