Růže na úvěr

První a nejspíš taky jediný přeložený díl z trilogie "Nylonový věk", ve kterém autorka poukazuje na problematiku výdobytků moderního světa, které se šíří nebezpečně rychle a vyvíjí se neúměrně s lidstvem. Takže takový předskokan seriálu Black mirror, kde dává technika člověku slušně na prdel. 

Martina pochází z nejnuznější chatrče ve městě, celé dětství nezná nic než hlad, zimu a krysy běhající po talíři. I tak má ale v sobě neskutečný smysl pro pořádek a čistotu, jako by ani nepatřila do rodiny, kde je všem jedno, že spí na slámě. Navíc nad všemi vyniká i intelektem, takže se jí ujme matka nejlepší přítelkyně, kde se vyučí kadeřnicí a manikérkou. Už v saloně je Martina okouzlená všemi barevnými voňavými lahvičkami, plakáty s bezchybnými modelkami, katalogy s krásným zbožím. 
Kromě krásných a bezvadných věcí má ještě jednu slabost- Daniela, do kterého je od dětství platonicky zamilovaná tak moc, že pro ni neexistuje jiný muž. 
Spolu s adoptivní rodinou se Martina přestěhuje do Paříže- epicentra elegance a luxusu, kde je konečně ve svém živlu, a když ji osud přihraje do cesty její dětskou lásku, je její životní štěstí takřka kompletní. K úplnému blahu ji stačí jen vybavit novomanželský byt přesně podle jejích nadmíru nákladných představ. Martina se nechá zlákat úvěrem, vždyť je to přece tak výhodné a co by se mohlo stát?
Tak se začne motat v začarovaném kruhu impulzivních nákupů a vymahačů dluhů, ze kterého se snaží marně dostat a nové lednici neváhá obětovat doslova vše- manžela, přátele, práci a ve finále i hrdost a zdravý rozum.
Nebudeme si tu štekliť ušká- i když je to asi takovej lepší román pro ženy, šťastný konec nečekejte, trošku mi pak připomínala Gervaisu ze Zabijáka, až mi z toho bylo smutno.

"Když si Martina vzala něco do hlavy, neustoupila od toho, i když to byla často jen vysněná představa. A když si jednou umínila, že chce modrý kostým s takovými a takovými střevíčky, nesnesla žádnou odchylku, slevit ze své představy jí připadalo jako nedůstojný kompromis, jako kdyby se spokojila s brakem místo kvalitního zboží."

"Člověk se vždycky dřel a bude se dřít, aby se najedl, nic jiného mu nezbývá...Ale dřít se na jídelnu s gaučovým koutem, to považuješ na pokrok?"

"Máte štěstí, že vidíte věci takhle. Já jsem se narodila zhnusená."